Úvod:
Skřeťákovo zlobení nekončí, ale tentokrát na to není sám! Přicházejí noví pomocníci – a s nimi i nové lumpárny! Odvážné bystřické děti se však jen tak nedají a poradí si s každou neplechou. Tak honem pod peřinu, zavřete očička a nechte si vyprávět, jak to tady u nás tehdy doopravdy bylo.
Úryvek z knížky:
...a Daneček povídá: „Pojď, Viky, musíme to říct doma, co Skřeťáci chystají, než bude pozdě!“ a chytil sestřičku za rukáv, aby šla. „Počkej, Danečku, to nemůžeme. Víš, že nám tatínek zakázal sem do lesa chodit. Když řekneme, co jsme viděli, bude zle!“ Chlapec se zarazil a nevěděl si rychle rady. Tatínek byl starý nerudný hrnčíř Álois a kdyby zjistil, že děti byly v lese, jistě by se moc zlobil. „Tak co teď, Viktorko? Přece je nenecháme to udělat!“ Děvče pokývalo hlavou a v očích se jí zablýsklo. „Musíme je obalamutit, když si nemůžeme říct o pomoc dospělým. A já už asi vím jak!“...